Protože se nedá život trávit pouze o teplé Pí - vodě, jsou tu ještě další možnosti – rozmixovat na kaši ovoce, zeleninu či bylinky a dolít vodou (3 díly vody, 1 díl přídavku). V případě bylinek vodu pouze “ocukrujeme” – stačí lžička bylinek do sklenice vody. Doporučuji velmi slabé čaje, velmi slabý vinný střik, velmi slabou citronádu! A tak dál... Ale ke kávě, k normálně silnému čaji, k mléku – vždy přidávejme sklenku vody! Minerálky rozhodně nemůžeme pít každý den, byť mají optimální poměr minerálů. Jedná se většinou o minerály anorganické, které umí zpracovat rostliny (a víly), ale naše těla s tím již mají potíže. Koneckonců na anémii nikdo z nás necucá šrouby, ale u minerálek jsme natolik “masírováni” reklamou, že po nich saháme naprosto bez rozmyslu, dokonce ještě s pocitem, že děláme něco pro své zdraví! Je dobré si rovněž uvědomit, že na každou jinou tekutinu než je čistá voda, reaguje naše tělo jako na potravu, to jest zahájí okamžitě vylučování trávících enzymů, které se pustí do zpracovávání složek nacházejících se v ní.
Naše ledviny jsou schopny během hodiny zpracovat 300 – 350 ml vody, tzn. jeden větší hrnek. Pokud pijeme najednou více tekutiny, ledviny to nezvládají a močí odchází i tolik potřebné minerály, stopové prvky a vitamíny rozpustné ve vodě (těch je většina). Není tedy možné pít “do zásoby”. Rozdělíme si proto svou denní dávku tekutin do několika dílčích částí – a hlavně – pijeme přes den! Podle přírodou nastaveného biorytmu našeho těla je tzv. "čistící fáze" v době od 04.00 do 12.00 hod. Z toho logicky plyne, že největší porci tekutin bychom měli vypít v této době. Odborníci říkají, že až 2/3 vypočítaného množství. Velmi užitečné je zvyknout si na vypití 2 - 4 dcl vlažné vody hned ráno po probuzení na prázdný žaludek. Zpočátku to není nic příjemného, ale když si na to člověk zvykne, je to vynikající start do nového dne. Pro vylepšení chuti je možné do této ranní sklenice nakapat šťávu z půlky citónu – a máme hned i vitamínový efekt. Komu by se to nelíbilo může to zkusit s velmi naředěnou ovocnou šťávou.Ledviny jsou energeticky na vrcholu své funkce denně mezi 17. až 19. hodinou. Po této době zvolňují až do rána. Mezi pátou a sedmou ranní odpočívají. Pokud budeme hodně pít večer a během noci, škodíme si, namáháme ledviny a močový měchýř, a ty nám to mohou „pěkně spočítat“. Nejvíc pak škodí alkohol, hlavně mezi 21. a 23. hodinou, tedy v době, kdy se bohužel odehrává většina mejdanů.
V úvodu jsme si řekli o doporučeném množství tekutin vzhledem k váze. Toto množství vyloučíme během 24 hodin močí. Ovšem je tu ještě stolice, dech, pot a menstruační krev – tudy všudy rovněž z těla odchází voda. Takže ve vedru, při fyzické i psychické zátěži, při průjmovitých onemocněních, silné menstruaci, virózách a nachlazeních, během očistných programů (pozor, týká se to i psychoanalýzy!), ve větrném počasí, prostě vždy, když jste v zátěži, musíme pít ještě víc! Ale nic se nemá nepřehánět! Ostatně jíme li v dostatečném množství zeleninu a ovoce, polévky a sýry, můžete si je směle připsat na konto 1 litru vody denně přijaté v potravě.
Je užitečné vědět, že když se dostaví pocit žízně, je to signál těla o tom, že hladina tekutin poklesla o 2 %. Není dobré nechávat situaci dojít až sem a pravidelným pitím menších dávek jí předcházet. Filosof Plautus řekl kdysi: „Je hloupost kopat studnu, když hrdlo svírá žízeň“. Samozřejmě že to myslel obrazně, ale k povídání o pitném režimu se to víc než hodí, nemyslíte?
Ještě poznámka ohledně teploty přijímaných tekutin. Obecná představa, že tekutina musí být co nejchladnější a to zejména v horkých letních dnech, je velmi mylná a bohužel velmi masivně podporovaná reklamami, ve kterých se v nápoji "koupou" kostky ledu. Takový nápoj nás sice chvilkově zdánlivě jakoby osvěží , ale žízeň nám rozhodně neuhasí. Navíc jsme si řekli, že pít v momentě, kdy pociťujeme žízeň je více méně pozdě. Teplota nápoje by neměla být o mnoho nižší než je teplota našeho těla. Zahnání pocitu žízně není o pocitu chladu v ústech (byť je to sebevíc osvěžující), ale o doplnění tekutin. Navíc vypitím extrémně chladného nápoje utrpí náš organismus doslova šok, se kterým se musí vyrovnat, což jej samozřejmě zatěžuje. Tím samozřejmě nechci naprosto odsuzovat občasné pití chlazených nápojů, protože ač sám nepivař vím, že například teplé pivo není to "pravé ořechové", takže občasná konzumace zmíněného dobře chlazeného moku (nejlépe ze 7. schodu) po dobrém českém či moravském obědě (ač ne příliš zdravém - ale nebuďme asketi) nemůže být na škodu. Navíc, jak se dozvíme v kapitole o škodlivých návycích, pivo má i nemálo kladných stránek (což zaručeně potěší jeho milovníky) - při umírněné a rozumné konzumaci (což je naopak určitě nepotěší).
O kvalitě našeho pitného režimu vypovídá naše moč. Při zachováváni správného pitného režimu by měla být bez barvy (nanejvýš světlounce žlutá) a bez zápachu. Čím je moč tmavější a močení méně časté, tím víc tekutina se tělu nedostává. A pak chudáci ledviny – musí pracovat nasucho. Motor svého auta rovněž promazáváme a nenecháváme jej pracovat na sucho. Proč to ale děláme svým ledvinám, to je záhadou.
Avšak pozor ! - všeho s mírou platí i u vody. Zdálo by se, že kromě častého chození na malou stranu se nám po vypití velkého množství vody nemůže nic stát. Není to pravda - může. Přílišná hydratace může postupně (zejména v kombinaci s dietou chudou na soli a náročným cvičením) nabourat hladinu solí v krvi, což zpočátku pociťujeme jako projev únavy. V případě časté nebo dlouhodobé hydratace nakonec může nedostatek solí poškodit funkci zdravých buněk a může dojít až k upadnutí do kómatu. V kapitole o škodlivých návycích budeme hovořit o různých závislostech ("holismech") a věřte, že existuje i závislost na vodě - tzv. aquaholismus. Jedná se o psychiatrickou diagnózu označovanou jako psychogenní polydipsie.
Žádné komentáře:
Okomentovat