Výživa versus imunita

Nacházíme se uprostřed zimního období, 

kdy jsou na náš imunitní systém kladeny zvýšené nároky. Mnozí si to uvědomují a nacpávají se vitamíny, častokrát zcela bezhlavě a bez základních znalostí fungování imunitního systému. Dají na rady přátel, známých či kolegů. Neříkám že je to špatně, ale v mnoha případech jsou to naprázdno vyhozené peníze za ne právě levné potravinové doplňky a doplňky stravy. Obecně je známo, že na imunitu je dobrý vitamín "C", tak jej do sebe prostě ládujeme stylem  "čím více, tím lépe". A nejlépe ráno 1000mg tabletu, "ať to má smysl". Jenomže ono to smysl nemá, protože tělo je schopno pojmout cca 200 mg. Zbytek odchází močí. V případě, že vysoké dávky užíváme dlouhou dobu, muže se ukládat v ledvinách a vytvářet ledvinové kameny - nic moc představa - kdy zažil ledvinovou koliku, ten ví svoje. Ideální je proto užívat přípravky s postupným vstřebáváním nebo užívat tablety v množství 100 - 200 mg několikrát denně. Ale ne o tom chci psát. Chci psát o výživě a jejím vztahu k imunitě, jelikož tento vztah je většině lidí zahalen tajemstvím. Takže cpou do sebe vitamíny, ale způsob svého stravování nemění. pak se diví, že opět na ně "něco vlezlo". Věci se mají takto:

Imunita je schopnost organismu bránit se škodlivým látkám a odolnost proti nemocem vůbec. Může být, resp. existuje imunita přirozená – s určitou mírou odolnosti se již rodíme, avšak v průběhu života ji můžeme ještě posílit a tím získáme tzv. imunitu získanou, např. očkováním. Také proděláním některých dětských nemocí naše imunita sílí – učí se totiž bránit patogenům, s nimiž se v průběhu života budeme potýkat a ukládá si do zásoby látky (B lymfocyty), které jsou odpovědné za produkci protilátek.

Je obecně známo, že imunita sídlí ve střevě („zdraví jsme tak, jak zdravá máme střeva“), což je sice pravda, avšak nikoliv úplná. Pravdou je, že střeva hrají v imunitním systému takříkajíc „první housle“, neboť poruchy imunity z 90% souvisí s právě se špatnou funkcí střeva. Sliznice tenkého střeva je složena z miniaturních výstupků - klků, ve kterých se tvoří protilátky tzv. imunoglobulíny. Střevo je osídleno různými druhy prospěšných mikroorganismů, které musí být v rovnováze. Jenže naše mnohdy špatná životospráva střevní imunitu často tuto rovnováhu ničí.

Ochrannou funkci má ale v podstatě každý tělesný orgán. To znamená, že imunitní systém je takříkajíc rozptýlen po celém těle. Na posilování imunity se přímo podílí rovněž lymfatický systém, který odvádí z těla škodlivé látky. Je tvořen orgány jako je slezina, krční a nosní mandle, brzlík a kostní dřeň. Zvláště významná je pro naši imunitu funkce brzlíku. Dozrávají zde tzv. T lymfocyty, buňky klíčové pro rozběhnutí imunitní reakce.

Z uvedeného jasně vyplývá závěr, že stav našeho imunitního systému je přímo úměrný stavu naší výživy, tj. v podstatě její kvality. Zde je největší kámen úrazu a trestuhodné procento lidí si to neuvědomuje nebo tuto skutečnost okázale ignoruje. Potraviny, které dnes leží na pultech supermarketů jsou sice krásně zabalené, avšak jejich kvalita daleko zaostává za krásou obalu. Ne že by byly nejedlé, to nikoliv. Problém je v tom, že jejich nutriční hodnota je velmi nízká až mizivá. Řečeno jinými slovy – neobsahují ani zlomek živin, které naše tělo potřebuje k tomu, aby správně fungovalo. Tělo má svoje mechanismy jak se nějakou dobu tomuto stavu bránit. Avšak trvá li příliš dlouho, tyto mechanismy začínají selhávat a malér je na světě. První z mechanismů, jehož sníženou funkci pocítíme okamžitě, je právě imunita. To je důvod proč je nezbytné ji upevňovat průběžně a preventivně o ni pečovat. A není to jenom o vitamínech, jak se snaží namlouvat nám média, přičemž jediný vitamín, který jsou schopna propagovat je vitamín C.

Podívejme se, které složky potravy, denně přijímané v nemalém množství snižují naši imunitu

Jednoduché sacharidy  - například rafinovaný cukr

Konzumace cukru přispívá k přemnožení plísní a kvasinek ve střevě. Lidské tělo ve skutečnosti rafinovaný cukr nepotřebuje, bohatě mu stačí cukr přírodní (laktóza, fruktóza, sacharidy) obsažený v běžné stravě. Ideální pro něj jsou tzv. složité sacharidy obsažené v cereáliích. Zde sice necítíme onu sladkou chuť, ale o co míň jsou sladké, o to prospěšnější jsou našemu tělu. Věřili byste, že jedním z takových sacharidů je bavlna? Ne, tu samozřejmě nikomu nevnucuji, uvádím to jenom jako příklad. Úplně postačí když snížíme konzumaci rafinovaného cukru a zvýšíme konzumaci celozrnných výrobků. A pozor. Nahrazovat standardní cukr umělými sladidly, pokud nejste diabetici, je naprosto kontraproduktivní. Zde není prostor pro to, abych zdůvodňoval proč, zkuste mi věřit.

Bílá pšeničná mouka

Bílá pšeničná mouka – to jsou pšeničná zrna zbavená slupky. Přitom právě v ní je obsaženo nejvíc tzv. mikroživin, tj. vitamínů a minerálních látek, které jsou nezbytné pro správné fungování různých tělesných orgánů, imunitní systém nevyjímaje. Bílá mouka vytváří na povrchu střeva jakýsi lepkavý povlak, který zabraňuje vstřebávání živin. Tímto způsobem negativně ovlivňuje naše zdraví. O něco lépe na tom je mouka žitná, ale obecně nejlepší je mouka špaldová nebo kukuřiční, případně rýžová.

Maso

I když je člověk všežravec a potřebuje k dodání nezbytných živin i živočišnou stravu, kterou maso je, je proces jeho trávení pro náš organismus velkou zátěží. Věděli jste, že maso setrvává v našem trávícím systému až 36 hodin? No a představte si, že uvaříte guláš, a teplý jej dáte do peřin a ponecháte ho tam 36 hodin. Představa, co tam poté uvidíte, není příliš lákavá. Něco podobného (působením mnoha různých látek, které v peřinách nejsou, je to však mnohem horší) máme v těle. Při trávení masa vznikají v těle tzv. puriny, jedy vznikající v procesu hniloby. Ať chceme či nikoliv, každá svalovina v okamžiku úmrtí jejího majitele v podstatě začíná zahnívat - je to zcela přirozený proces. Tyto látky podporují množení plísní v našem těle. Plísně se totiž puriny živí. Puriny se pak celkem bez problémů dostávají do krve, a jestli jíme maso dnes a denně, je jich moc a lymfatický systém je nestíhá z těla odplavovat. Neodplavené se ukládají v různých částech těla a máme zaděláno na problém.

Průmyslová úprava potravin

Těžko najdete v regálu supermarketu potravinu, která by nebyla průmyslově zpracovaná. Takovou potravinu najdete dnes pouze na vlastní zahrádce nebo na farmářských trzích. Aditiva nejrůznějšího určení (např. barviva, konzervanty apod.- obecně známá É-čka) jsou v převážné většině chemické látky, které jsou tělu cizí, a i když mnohé tělu přímo neškodí, rozhodně mu nejsou ku prospěchu.  Máte li možnost – vyhněte se jim a dejte přednost čerstvým potravinám. Váš imunitní systém se Vám odvděčí dobrou funkcí a bude Vás chránit před nejrůznějšími „vetřelci“

Imunitní systém je však systematicky oslabován i dalšími vlivy – například užíváním antibiotik, které zabíjí imunitě prospěšné mikroorganismy žijící ve střevech. Některá antibiotika jsou tak agresivní, že vyhlazují střevní klky a tím ničí schopnost zpracovávat některé potraviny a živiny. Při užívání antibiotik je proto vždy nutné užívat zároveň probiotika. Na tuto skutečnost Vás bohužel upozorní málokterý praktický lékař – takový nemusí ani děkovat a může v klidu odejít (například do Německa dělat sanitáře)

Doposud jsme mluvili téměř výhradně o stravě. Skutečnost je však daleko složitější, protože strava je pouze jedním z pilířů životního stylu. A životní styl jako celek má rozhodující vliv na imunitní systém. Vedle stravy je to i dostatek pohybu (pokud možno na čerstvém vzduchu), psychohygiena a zejména ochrana proti stresu a schopnost jej odbourávat, dostatek relaxace a regenerace a rovněž schopnost nepodléhat škodlivým návykům (kouření, alkohol, ponocování, tj. nedostatek spánku a jiné závislosti). To vše jsou faktory podílející se na úrovni obranyschopnosti našeho těla. Slabá imunita pak umožní, aby tělo podléhalo různým patogenům a toxinům a brána ke vzniku různých alergií, infekcí, ale i rakovinnému bujení je otevřená. Stojí Vám to za to? Domnívám se, že ne. Proto věnujte svojí imunitě alespoň stejnou pozornost a péči, jakou věnujete svému autu nebo pejskovi. O ty se častokrát staráme lépe než o sebe.

Ing. Vladimír Klescht