Jaro se blíží - kila dolů (1)

Jaro ťuká na dveře a mnozí již vidí, že brzy odloží svrchníky, které ledajaký ten faldík dovedně ukrývaly a nastane „hodina pravdy“, kdy faldíky získané zimní nečinností a přejídáním se zahájeným o Vánocích, pokračujícím přes zabíjačky, plesy apod., nebudou ničím kryty a budou vystaveny veřejnému hodnocení. 

Proto mnozí (a hlavně mnohé) již nyní listují life-stylovými časopisy, „googlují“ na internetu hledajíc tu nejúčinnější dietu. A to je přístup od prvopočátku nesprávný, polovičatý a předem odsouzený k nezdaru.

Jestli chceme nad svojí obezitou skutečně a navždy zvítězit, není jiné cesty, než do celého procesu zapojit v první řadě hlavu! A to nejenom z toho důvodu, že „vše je v hlavě“, jak se říká, ale také ze zcela racionálního důvodu, jímž je skutečnost, že ani k hubnutí nelze přistupovat amatérsky, tj. neznajíc některé nejpodstatnější zásady redukce hmotnosti a nesmírně důležitá je rovněž motivace. Ta bývá problematická, jelikož ve většině případů má pouze estetické pozadí (ona se chce líbit jemu a sama sobě, či on se chce líbit jí). To samozřejmě není špatná motivace, nicméně je poměrně nestabilní. Nejsilnější a nejstabilnější motivací by měla být prevence našeho vlastního zdraví, což bývá problém, jelikož máme jaksi zažito, že pokud nás nic nebolí, tak jsme zdraví a není třeba se svým zdravím nijak zabývat. To je velmi velký a hluboký omyl vážení.

K tomu, abychom byli schopni změnit svůj pohled na výživu a vše, co s ní souvisí, považuji za nezbytné pochopit následující pravdy:

1.     potraviny se staly - pro svoji svůdnost, lahodnost (velmi často dosažených cestou nejrůznějších technologických úprav různých náhražek) a nadbytek na trhu - v podstatě nebezpečnou záležitostí - nerozpakuji se napsat, že svým způsobem drogou. Naše „gastromyšlení“ se posunulo do nežádoucí roviny, kdy „žijeme pro to, abychom jedli a nejíme proto, abychom žili“. Z jídla se stal obrovský byznys, který slabší jedince prostě pohlcuje a ničí.

2.     dosažení trvalého úspěchu, tj. snížení hmotnosti na požadovanou a její UDRŽENÍ,  znamená od základu přestavět svůj životní styl včetně jídelníčku, což pro mnohé znamená už doživotně se nenajíst (nabízí se spíš výstižnější slovo - nenacpat se) tak, jak byli zvyklí. Není těžké pochopit, že pro někoho je to příšerně děsivá představa, kterou si vědomě nepřiznáme, ale EGO v našem podvědomí toto vnímá naopak velmi intenzivně - je to velice "nepříjemný příkaz" - a pro naše lidské slabosti nepřijatelný = už nikdy se pořádně nenajíst! V této podvědomé nepřijatelnosti je celičký problém onoho slavného JO JO efektu. Stejně tak je pro většinu lidí nepřijatelným řešením poručit si (a následně se i poslechnout), že

-         už nikdy si nezapálím ...

-         už nikdy se nebudu rozčilovat nad zbytečnostmi

-   už nikdy nebudu utrácet svoji životní energii žádnými pomíjivými nicotnostmi...

Výživa není o tom „nacpat si nácka“, ale o tom dostat do těla vhodnými potravinami potřebné množství živin. Hlavním úskalím jakýchkoliv diet je totiž v tom, že něco zakazují úplně a něco silně omezují. To se dá sice nějakou chvilku vydržet a dosáhnout jistého dílčího úspěchu, ale není to, jak je vidět, rozhodně napořád. Cílem správné výživy je harmonizovat organismus, aby při trvalém přísunu nezbytných živin v dostatečném množství pracoval vyváženě a spolehlivě. Pokud tohoto dosáhneme, nebudeme mít ani hlad, ani různé chutě a tím téměř vyloučíme možnost vzniku obezity nebo jejího návratu (JO JO efekt) v případě, že jsme se rozhodli zhubnout. Je to jen o naší vůli zásadně změnit stravovací návyky a vůbec celý systém životosprávy.

Jakákoliv dieta je časově omezený stravovací režim, kdežto racionální stravovací režim je trvalá záležitost.

Jsou lidé, kteří jsou schopni masochisticky přečkat dietu, dokonce být úspěšní a svoji hmotnost zredukovat, to nelze popřít. Avšak jestli má kdokoliv dietu „protrpět“, je to k ničemu a vede to jednoznačně k tomu, že se těší na její konec a když tento nastane, tak se „odmění“ tím, že se pořádně nají, čímž položí první kámen na cestu k již zmíněnému JO-JO efektu.

Dalším bodem redukce tělesné hmotnosti je pohyb. Bez pohybu to prostě nejde, s tím je nutné se smířit a vyrovnat se s tím. Tato nutnost vyplývá z přirozenosti našeho organismu a z toho faktu, že tělo je de facto malou „chemickou továrnou“, která proměňuje přijatou potravu na energii. K udržení tělesné hmotnosti je tudíž naprosto nezbytné dlouhodobě dodržet jeden ze základních přírodních zákonů a tím je zákon termodynamické rovnováhy, tj. přijatá energie musí být stejně velká jako energie vydaná.

 Je li přijaté víc, tak tělo ji uloží do zásoby – bohužel ve formě právě tukových faldíků, které často narostou až na tukové pneumatiky a jiné nehezké tukové útvary, obklopující naše těla. Každý návod na snížení či udržení tělesné hmotnosti, nerespektující tento fyzikální zákon je otevřeně řečeno šarlatánství, což říkám s plnou vážností a plnou odpovědností za svá slova.

Tvrzení o energetické rovnováze si můžeme snadno prokázat jednoduchou matematikou. Víme, že jednotkou energie je 1 kJ. 1 kg tělesného tuku představuje asi 29.470 kJ zásobní energie. Pokud přijmeme potravu s energetickou hodnotou 29.470 kJ a tuto pohybem vydáme (spálíme) než přijmeme další, naše tělesná hmotnost se nezmění. Pakliže ale přijmeme potravu s energetickou hodnotou 58.940 kJ (t.j. dvojnásobné množství) a v době než přijmeme další potravu vydáme opět jen 29.470 kJ, zvýší se naše tělesná hmotnost o 1 kg. Po nahlédnutí do tabulky energetických hodnot potravin, kterou lze najít na různých portálech (doporučuji www.flora.cz), zjistíme, že dostat do sebe výše uvedenou energetickou hodnotu není zas tak velký problém. Samozřejmě, že v reálném životě působí celá řada podružných faktorů, ale jako vysvětlení podstaty termodynamické rovnováhy (či nerovnováhy) je to naprosto prokazatelné a zřejmé. Prosím, abych nebyl peskován za to, že chci čtenáře navádět k tomu, aby denně s kalkulačkou v ruce sledoval kolik kJ přijme a kolik vydá. Ubezpečuji Vás, že  to jednak rozhodně nemám v úmyslu a jednak se mi to samotnému z duše protiví.  Je třeba si také uvědomit, že ona termodynamická rovnováha není otázkou jednoho dne, ale je to záležitost dlouhodobá a tudíž její sledování v dlouhodobějším časovém horizontu je pro toho, kdo si chce udržet tělesnou hmotnost, nejen žádoucí, ale i potřebné. Zdůrazňovat potřebu uvedeného pro ty, kteří chtějí svoji tělesnou hmotnost redukovat směrem dolů, je snad naprosto zbytečné. Není snad třeba dlouze zdůvodňovat, že je to dáno tím, že někdy sní člověk víc někdy míň, někdy je to jídlo energeticky náročnější, jindy méně. Jde o to, aby energetická rovnováha byla zachována v období týdne a měsíce. Příkladem nad všechny jiné jsou vánoční svátky, ke kterým jistý druh "obžerství" jaksi patří a dotváří jejich kolorit. Ten, kdo ale dlouhodobě dbá na svoji energetickou rovnováhu, ten nemusí mít z těchto svátků ani mindráky ani strach. Tím však neříkám, že to co se děje v českých domácnostech o vánočních (a v menší míře i o velikonočních) svátcích je správné. Ale to si každý musí vyhodnotit sám.

(Pokračování za 14 dní....)