Vážení přátelé zdravého životního stylu !

dnes jsme spustili náš nový projekt určený lidem, kterým není lhostejné vlastní zdraví a chtějí pro jeho udržení i něco udělat. Projekt je rovněž určený lidem, kteří přemýšlí o možnosti věnovat se této oblasti profesionálně. Více informací najdete na

www.welko.cz

Zdravé nápoje pro váš pitný režim

Zelený čaj 

Je jedním z nejskvělejších nápojů po celý rok, ale v létě jeho pozitivní účinky oceníme dvojnásob. Je nesírně osvěžující a i při teplotě, kterou označujeme jako „vlažná“, t.j. de facto při teplotě našeho těla. V minulých článcích jsem psal o tom, že není moudré a ani pro organismus dobré pít ledové nápoje. On ten pseudopocit osvěžení, jenž nám poskytnou, je velmi prchavý a navíc pití nápojů s velmi nízkou teplotou, silně organismus zatíží. Pro sověžení je nejlepší si pustit na žíly v zápěstí nebo předloktí na chvíli studenou vodu, pak si jí potřít zátylek a nakonec se napít vlažného zeleného čaje. Poznáte, že vám pocit osvěžení potrvá mnohem déle, než kdybyste vypili ledový nápoj (po němž se ihned začnete potit).  Ale to jsem odbočil od zeleného čaje. Zelený čaj obsahuje polyfenoly, které pomáhají upravovat krevní tlak, odbourávají cholesterol z krve, čímž brání kornacení tepen a jsou prokázány i protirakovinové účinky. Draslík obsažený v zeleném čaji podporuje činnost centrální nervové soustavy, vitamín E v něm obsažený spomaluje proces degenerace buňek, fluór brání kazivosti zubů, hořčík je spolu s vápníkem stavebním prvkem kostí a zubů, zinek se podílí na tvorbě červených i bílých krvinek, hojivosti a správném dělení buněk, železo napomáhá vstřebávání kysliku do krve, fosfor, sodík a mangán posilují kosti, metabolismus, spalování tuků a aktivují důležité enzymy.

Víno 

Pokud zrovna neřídíte, můžete si dopřát i vinný střik, který patří mezi nejvíce osvěžující nápoje. Pozitivní účinky vína jsou všeobecně známé. Kromě toho, že působí jako prevence proti kardiovaskulárním chorobám, snižuje též riziko vzniku Alzheimerovy choroby a také aterosklerózy. Pozitivně ovlivňuje i tělesnou hmotnost tím, že brání ukládání tuků.

Džus z granátových jablek 

Granátové jablko obsahuje až 77 % vody, velké množství draslíku, vitamínu C, B a A. Polyfenoly, které obsahuje ve velkém množství, podporují průtok krve drobnými cévkami – vlásečnicemi, čímž vylepšují krevní oběh. Antioxidanty obsažené ve šťávě z granátového jablka chrání organismus před tvorbou aterosklerotických plátů a vznikem nádorových onemocnění.

Šťáva z rakytníka 

Pomáhá odtraňovat únavu a posiluje imunitu. Dále má pozitivní vliv na zrak a taktéž na trávící systém – velmi účinně dokáže zklidnit bolesti žaludku. Obsahuje asi 10 x více vitamínu C než například pomeranč. Vitamíny řady B, železo, hořčík a mangán, které jsou v rakytníkové šťávě obsaženy, blokují tvorbu a účinky stresových hormonů.

Černý čaj 

Černý čaj zlepšuje krevní oběh, chrání před vznikem usazenin v tepnách a snižuje onemocnění Alzheimerovou chorobou. Tein obsažený v čaji rovnoměrně povzbuzuje mozkovou činnost bez zatížení srdce a krevního oběhu. Vitamín B1 pozitivně ovlivňuje nervový systém a vitamín P napomáhá vstřebávání vitamínu C.

Mrkvová šťáva 

Betakaroten a vitamín A posilujú imunitní systém. Mrkev zvyšuje odolnosť proti infekčním chorobám, brání tvorbě vředů a otoků, zlepšuje kvalitu mléka u kojících matek. Šťáva z mrkve pomáhá  i při léčbě chorob a poruch tlustého střeva.

Jablečný ocet 

Podporuje spalování tuků a činnost střev. Vyrábí se kvašením šťávy z celých čerstvých jablek. Své pozitivní účinky získává díky kombinaci minerálů, organické hmoty a kyseliny octové, která mu dodává chyrakteristickou vůni a chuť. Jablečný ocet je bohatý zejména na minerální látky, a má nízký obsah přírodního cukru a vitamínů. Zvyšuje okysličování krve, zlepšuje metabolismus, posiluje trávení, brání zubním kazům a působí rovněž jako dezinfekce proti střevním parazitům.

Rajčatová šťáva

Lykopen obsažená v rajčatech se usazuje v podkoží a zmenšuje následky škodlivého ultrafialového záření. Je prokázáno také, že 10 polévkových lžíc rajčatové šťávy týdně snižuje riziko onemocnění rakovinou prostaty v průběhu půl roku o cca 30 % a rakovinou prsu dokonce o 50%. Rajčata obsahují množství minerálních látek, vitamínů, stopových prvků a vlákniny jsou považována za jednu z nejzdravějších potravin vůbec, jelikož mají velmi široký záběr preventivních účinků.

Šťava z červenej repy 

Minerální látky, obsažené ve šťávě z červené řepy, zejména hořčík a měď, podporují chuť do jídla, tvorbu žluče a chrání před volnými raikály. Pomáhají při léčbě chudokrevnosti, podporují odbourávání cholesterolu a rovněž toxických látek nahromaděných v organismu, jako například olovo. Další pozitivním účinkem šťávy z červené řepy je, že dodává pružnost pokožce, vlasům a nehtům, což je velmi vhodné zejména v letním období, kdy jak pokožka, tak vlasy a v menší míře i nehty trpí slunečním zářením. Šťáva z červené řepy zbavuje organismus toxických látek a v těhotenství chrání plod před různými vývojovými vadami.

Zázvorová voda 

Obsahuje betakaroten, vápník, železo, zine a cenné oleje. Působí velmi účinně zejména proti nevolnosti při cestování a rovněž při trávících těžkostech. Zlepšuje průtok krve a tím prospívá kardiovaskulárnímu systému. Snižuje riziko infarktu a aterosklerózy.

Kvas 

Je plný minerálních látek, enyzymů, vitamínů a vlákniny. Podporuje činnost střevního systému, posiluje imunitní systém, zlepšuje kvalitu krve a velmi blahodárně působí na pokožku. Jeden litr kvasu obsahuje pouhých 210 kJ!

POZNÁMKA:

Kromě kvasu doporučuji všechny uvedené nápoje ředěné čistou vodou nejlépe v poměru 1:1. Čaje doporučuji nedělat příliš silné. S temito nápoji rozhodně nebudete mít žízeňa navíc uděláte velmi mnoho pro svoje zdraví. A to se počítá, ne?

Jaro je tady - kila dolů! (2)

Těžko lze předpokládat, že se najde někdo, kdo si může přesně a s jistotou říct, že za jeho nadváhu či obezitu může ta, který z výše vyjmenovaných příčin. Každý z nás je individualita a originál, na který působí dnes a denně nesčetné množství nejrůznějších okolností. Proto je velmi pravděpodobné (s pravděpodobností rovnající se jistotě), že u každého jedince se na vzniku nadváhy či obezity podílí několik, vzájemně se prolínajících faktorů. Tímto konstatováním chci uvést velmi alibisticky znějící větu, že universální lék na problémy s hmotností prostě neexistuje. Universální lék sice neexistuje, ale existují obecně platné a prověřené návody jak se s nadbytečnými kilogramy vypořádat a to, na rozdíl od nejrůznějších diet, natrvalo. Faktem je, že to není ani jednoduché, ani rychlé a už vůbec ne bezbolestné - to říkám otevřeně, čestně a na rovinu. Stejně čestně, otevřeně, na rovinu a navíc s plnou vážností a odpovědností za svá slova říkám, že to funguje a má to trvalý efekt. Mluvím jednak ze své vlastní zkušenosti a jednak ze zkušeností mnoha mých klientů. Jako příklad si dovolím uvést na jedné straně lehkou montovanou konstrukci (asi takovou, jakých se používá při stavbě super, hyper a megamarketů) a na straně druhé například egyptské pyramidy. Ta první stavba je rychlá a levná, ale její trvanlivost je maximálně několik let. Egyptské pyramidy stavěli otroci v potu a krvi mnoho let, ale zato nám tady stojí již tisíce let. A tak je to v životě se vším, co má přetrvat dlouhou dobu. Vnímavý čtenář již zaručeně z kontextu doposud uvedeného pochopil, že sestavit jakoukoliv zázračnou konkrétní dietu trvající týden, měsíc, čtvrt roku, po které by došlo k trvalému zhubnutí je prostě science fiction. Na druhé straně, jak již bylo v předchozím naznačeno, je možno uvést několik dokonale prověřených zásad, které vedou zaručeně ke snížení tělesné hmotnosti. Nesmírně důležité ale je, si před zahájeném jejich aplikace do svého životního stylu uvědomit svoji vlastní individualitu, to jest zejména jaký jsem tělesný typ, jaký je můj BMI, jestli opravdu chci redukovat svoji tělesnou hmotnost a jaké mám k tomu důvody. Je rovněž nerozumné zahájit redukci tělesné hmotnosti (obzvláště pokud je těch kilogramů navíc hodně) bez důkladného zvážení svého zdravotního stavu a případné konsultace s lékařem. Zcela samozřejmé by to mělo být u lidí, kteří mají nějaké buď kardiovaskulární problémy či problémy gastroentrologické, případně diabetes mellitus (cukrovku). Poslední, co bychom měli zvážit na pozadí skutečnosti, že redukce tělesné hmotnosti není ani rychlá ani jednoduchá a taky docela "bolí", je pevnost naší vůle. Bez pevné vůle to prostě nepůjde neboť výsledky se nedostaví ani za tři dny ani ta týden. V případě slabé vůle to pak dopadá tak, že se při prvním jakoby neúspěchu prostě "vysadí" a znechuceně konstatuje, že to nefunguje, čím se trochu "pohladí" vlastní já, které za to samozřejmě nemůže a chyba je všude jinde jen ne u nás. Je to standardní situace jistě všem důvěrně známá. Ale ani tak nemusíme mít úplně vyhráno. Nesmírně důležitá je i podpora okolí. Poznámky a pošklebování kolegů, kolegyň i rodinných příslušníků nám na této trnité cestě sebejistoty mnoho nepřidá. Nedejte na ně. Vězte, že jediným společným jmenovatelem všech těchto úšklebků a rádoby vtipných poznámek je jen a jen závist. Zde jsou ony zásady:

1. Neplést si výživu s dietou! Dieta je omezení přísunu některých látek do těla a má opodstatnění při konkrétním onemocnění. I přesto, že o obezitě hovoříme jako o jistém druhu onemocnění, při jejím "léčení" žádná dieta nepomůže. Při redukci nadbytečných kilogramů je ze všeho nejdůležitější výživa spočívající ve vyvážené stravě, obsahující všechny potřebné živiny v požadovaném množství.  Mimořádně důležitý je pitný režim. O něm v archivu tohoto blogu najdete dva články.

1. Hubněte zdravě! 

Za zdravé hubnutí je považován úbytek tělesné hmotnosti v rozsahu 3 - 4 kg za měsíc, to jest zhruba 0,8 - 1 kg týdně, rozhodně ne víc. Pokud se někdo snaží "vymývat" vám mozek (což s oblibou dělají několikrát zmíněné časopisy bulvárního typu) radami jak zhubnout (nejlépe samozřejmě do plavek - na to se dobře slyší) třeba 10 kg za měsíc, nevěřte mu, protože to nefunguje. Rozhodně ne v dlouhodobém horizontu. Upřímně radím - do takových akcí se vůbec nepouštějte neboť jsou předem odsouzeny k nezdaru.

2. Nehladovějte! 

Každá redukce hmotnosti, při které se hladoví je čirý nesmysl. Hlad není signál těla k tomu, že je třeba se nacpat, nýbrž signál k tomu, že mu chybí nějaké živiny. Hladový člověk prostě nemůže zhubnout. Je předpokládám zbytečné opět zdůrazňovat, že pořád mluvíme o dlouhodobém a trvalém snížení tělesné hmotnosti. Varovným příkladem toho kam až může dojít snaha zhubnout hladověním jsou narůstající počty případů mentální anorexie a bulimie u dívek živených pseudoideály krásy prezentovanými v dívčích a módních časopisech.

3. Nepřejídejte se! 

Již naši předkové říkali: "Jez do polosyta a pij do polopita". Tato moudrá věta není ničím jiným než lidovým výkladem v předcházející části knihy několikrát zmiňované Newtonovy rovnice termodynamické rovnováhy, takže považuji za zbytečné tuto radu dále rozebírat.

5. Pohybujte se!

O naprosté nezbytnosti pohybu jsme si už také říkali. To však neznamená, že je třeba začít hned běhat 5 km denně. U pohybu je nejdůležitějším pravidlem jeho pravidelnost a četnost. Ideální je pohybovat se denně i jinak než se přesouvat do práce nebo do supermarketu za nákupy. Stačí 20 minut, které udělají divy v naší denní rovnici termodynamické rovnováhy. Naprosto ideální je kombinace aerobního a posilovacího cvičení, protože aerobní cvičení spaluje tuky, zatímco posilovací cvičení zvětšuje svalovou hmotu. Každopádně když budeme velcí minimalisté, tak si řekněme, že jakýkoliv pohyb je lepší než ležení doma na kanapi.

            Věřte, že tyto rady fungují, ale dovolím si opět upozornit, že jejich dodržování není vůbec "bezbolestné" a není také krátkodobé. Je prokázáno, že když člověk vydrží snižovat nebo udržovat hmotnost kombinací správné výživy a zejména aerobního cvičení nejméně 18 měsíců, je schopen si pak dosaženou hmotnost dlouhodobě i udržet. Za tu dobu se totiž "nastaví" jeho metabolismus na správné hodnoty, se kterými pak správně funguje.

Takže Vám přeji, ať Vás to hubnutí "bolí" co nejméně a přinese Vám kýžený výsledek

Ing. Vladimír Klescht

Jaro se blíží - kila dolů (1)

Jaro ťuká na dveře a mnozí již vidí, že brzy odloží svrchníky, které ledajaký ten faldík dovedně ukrývaly a nastane „hodina pravdy“, kdy faldíky získané zimní nečinností a přejídáním se zahájeným o Vánocích, pokračujícím přes zabíjačky, plesy apod., nebudou ničím kryty a budou vystaveny veřejnému hodnocení. 

Proto mnozí (a hlavně mnohé) již nyní listují life-stylovými časopisy, „googlují“ na internetu hledajíc tu nejúčinnější dietu. A to je přístup od prvopočátku nesprávný, polovičatý a předem odsouzený k nezdaru.

Jestli chceme nad svojí obezitou skutečně a navždy zvítězit, není jiné cesty, než do celého procesu zapojit v první řadě hlavu! A to nejenom z toho důvodu, že „vše je v hlavě“, jak se říká, ale také ze zcela racionálního důvodu, jímž je skutečnost, že ani k hubnutí nelze přistupovat amatérsky, tj. neznajíc některé nejpodstatnější zásady redukce hmotnosti a nesmírně důležitá je rovněž motivace. Ta bývá problematická, jelikož ve většině případů má pouze estetické pozadí (ona se chce líbit jemu a sama sobě, či on se chce líbit jí). To samozřejmě není špatná motivace, nicméně je poměrně nestabilní. Nejsilnější a nejstabilnější motivací by měla být prevence našeho vlastního zdraví, což bývá problém, jelikož máme jaksi zažito, že pokud nás nic nebolí, tak jsme zdraví a není třeba se svým zdravím nijak zabývat. To je velmi velký a hluboký omyl vážení.

K tomu, abychom byli schopni změnit svůj pohled na výživu a vše, co s ní souvisí, považuji za nezbytné pochopit následující pravdy:

1.     potraviny se staly - pro svoji svůdnost, lahodnost (velmi často dosažených cestou nejrůznějších technologických úprav různých náhražek) a nadbytek na trhu - v podstatě nebezpečnou záležitostí - nerozpakuji se napsat, že svým způsobem drogou. Naše „gastromyšlení“ se posunulo do nežádoucí roviny, kdy „žijeme pro to, abychom jedli a nejíme proto, abychom žili“. Z jídla se stal obrovský byznys, který slabší jedince prostě pohlcuje a ničí.

2.     dosažení trvalého úspěchu, tj. snížení hmotnosti na požadovanou a její UDRŽENÍ,  znamená od základu přestavět svůj životní styl včetně jídelníčku, což pro mnohé znamená už doživotně se nenajíst (nabízí se spíš výstižnější slovo - nenacpat se) tak, jak byli zvyklí. Není těžké pochopit, že pro někoho je to příšerně děsivá představa, kterou si vědomě nepřiznáme, ale EGO v našem podvědomí toto vnímá naopak velmi intenzivně - je to velice "nepříjemný příkaz" - a pro naše lidské slabosti nepřijatelný = už nikdy se pořádně nenajíst! V této podvědomé nepřijatelnosti je celičký problém onoho slavného JO JO efektu. Stejně tak je pro většinu lidí nepřijatelným řešením poručit si (a následně se i poslechnout), že

-         už nikdy si nezapálím ...

-         už nikdy se nebudu rozčilovat nad zbytečnostmi

-   už nikdy nebudu utrácet svoji životní energii žádnými pomíjivými nicotnostmi...

Výživa není o tom „nacpat si nácka“, ale o tom dostat do těla vhodnými potravinami potřebné množství živin. Hlavním úskalím jakýchkoliv diet je totiž v tom, že něco zakazují úplně a něco silně omezují. To se dá sice nějakou chvilku vydržet a dosáhnout jistého dílčího úspěchu, ale není to, jak je vidět, rozhodně napořád. Cílem správné výživy je harmonizovat organismus, aby při trvalém přísunu nezbytných živin v dostatečném množství pracoval vyváženě a spolehlivě. Pokud tohoto dosáhneme, nebudeme mít ani hlad, ani různé chutě a tím téměř vyloučíme možnost vzniku obezity nebo jejího návratu (JO JO efekt) v případě, že jsme se rozhodli zhubnout. Je to jen o naší vůli zásadně změnit stravovací návyky a vůbec celý systém životosprávy.

Jakákoliv dieta je časově omezený stravovací režim, kdežto racionální stravovací režim je trvalá záležitost.

Jsou lidé, kteří jsou schopni masochisticky přečkat dietu, dokonce být úspěšní a svoji hmotnost zredukovat, to nelze popřít. Avšak jestli má kdokoliv dietu „protrpět“, je to k ničemu a vede to jednoznačně k tomu, že se těší na její konec a když tento nastane, tak se „odmění“ tím, že se pořádně nají, čímž položí první kámen na cestu k již zmíněnému JO-JO efektu.

Dalším bodem redukce tělesné hmotnosti je pohyb. Bez pohybu to prostě nejde, s tím je nutné se smířit a vyrovnat se s tím. Tato nutnost vyplývá z přirozenosti našeho organismu a z toho faktu, že tělo je de facto malou „chemickou továrnou“, která proměňuje přijatou potravu na energii. K udržení tělesné hmotnosti je tudíž naprosto nezbytné dlouhodobě dodržet jeden ze základních přírodních zákonů a tím je zákon termodynamické rovnováhy, tj. přijatá energie musí být stejně velká jako energie vydaná.

 Je li přijaté víc, tak tělo ji uloží do zásoby – bohužel ve formě právě tukových faldíků, které často narostou až na tukové pneumatiky a jiné nehezké tukové útvary, obklopující naše těla. Každý návod na snížení či udržení tělesné hmotnosti, nerespektující tento fyzikální zákon je otevřeně řečeno šarlatánství, což říkám s plnou vážností a plnou odpovědností za svá slova.

Tvrzení o energetické rovnováze si můžeme snadno prokázat jednoduchou matematikou. Víme, že jednotkou energie je 1 kJ. 1 kg tělesného tuku představuje asi 29.470 kJ zásobní energie. Pokud přijmeme potravu s energetickou hodnotou 29.470 kJ a tuto pohybem vydáme (spálíme) než přijmeme další, naše tělesná hmotnost se nezmění. Pakliže ale přijmeme potravu s energetickou hodnotou 58.940 kJ (t.j. dvojnásobné množství) a v době než přijmeme další potravu vydáme opět jen 29.470 kJ, zvýší se naše tělesná hmotnost o 1 kg. Po nahlédnutí do tabulky energetických hodnot potravin, kterou lze najít na různých portálech (doporučuji www.flora.cz), zjistíme, že dostat do sebe výše uvedenou energetickou hodnotu není zas tak velký problém. Samozřejmě, že v reálném životě působí celá řada podružných faktorů, ale jako vysvětlení podstaty termodynamické rovnováhy (či nerovnováhy) je to naprosto prokazatelné a zřejmé. Prosím, abych nebyl peskován za to, že chci čtenáře navádět k tomu, aby denně s kalkulačkou v ruce sledoval kolik kJ přijme a kolik vydá. Ubezpečuji Vás, že  to jednak rozhodně nemám v úmyslu a jednak se mi to samotnému z duše protiví.  Je třeba si také uvědomit, že ona termodynamická rovnováha není otázkou jednoho dne, ale je to záležitost dlouhodobá a tudíž její sledování v dlouhodobějším časovém horizontu je pro toho, kdo si chce udržet tělesnou hmotnost, nejen žádoucí, ale i potřebné. Zdůrazňovat potřebu uvedeného pro ty, kteří chtějí svoji tělesnou hmotnost redukovat směrem dolů, je snad naprosto zbytečné. Není snad třeba dlouze zdůvodňovat, že je to dáno tím, že někdy sní člověk víc někdy míň, někdy je to jídlo energeticky náročnější, jindy méně. Jde o to, aby energetická rovnováha byla zachována v období týdne a měsíce. Příkladem nad všechny jiné jsou vánoční svátky, ke kterým jistý druh "obžerství" jaksi patří a dotváří jejich kolorit. Ten, kdo ale dlouhodobě dbá na svoji energetickou rovnováhu, ten nemusí mít z těchto svátků ani mindráky ani strach. Tím však neříkám, že to co se děje v českých domácnostech o vánočních (a v menší míře i o velikonočních) svátcích je správné. Ale to si každý musí vyhodnotit sám.

(Pokračování za 14 dní....)

Výživa versus imunita

Nacházíme se uprostřed zimního období, 

kdy jsou na náš imunitní systém kladeny zvýšené nároky. Mnozí si to uvědomují a nacpávají se vitamíny, častokrát zcela bezhlavě a bez základních znalostí fungování imunitního systému. Dají na rady přátel, známých či kolegů. Neříkám že je to špatně, ale v mnoha případech jsou to naprázdno vyhozené peníze za ne právě levné potravinové doplňky a doplňky stravy. Obecně je známo, že na imunitu je dobrý vitamín "C", tak jej do sebe prostě ládujeme stylem  "čím více, tím lépe". A nejlépe ráno 1000mg tabletu, "ať to má smysl". Jenomže ono to smysl nemá, protože tělo je schopno pojmout cca 200 mg. Zbytek odchází močí. V případě, že vysoké dávky užíváme dlouhou dobu, muže se ukládat v ledvinách a vytvářet ledvinové kameny - nic moc představa - kdy zažil ledvinovou koliku, ten ví svoje. Ideální je proto užívat přípravky s postupným vstřebáváním nebo užívat tablety v množství 100 - 200 mg několikrát denně. Ale ne o tom chci psát. Chci psát o výživě a jejím vztahu k imunitě, jelikož tento vztah je většině lidí zahalen tajemstvím. Takže cpou do sebe vitamíny, ale způsob svého stravování nemění. pak se diví, že opět na ně "něco vlezlo". Věci se mají takto:

Imunita je schopnost organismu bránit se škodlivým látkám a odolnost proti nemocem vůbec. Může být, resp. existuje imunita přirozená – s určitou mírou odolnosti se již rodíme, avšak v průběhu života ji můžeme ještě posílit a tím získáme tzv. imunitu získanou, např. očkováním. Také proděláním některých dětských nemocí naše imunita sílí – učí se totiž bránit patogenům, s nimiž se v průběhu života budeme potýkat a ukládá si do zásoby látky (B lymfocyty), které jsou odpovědné za produkci protilátek.

Je obecně známo, že imunita sídlí ve střevě („zdraví jsme tak, jak zdravá máme střeva“), což je sice pravda, avšak nikoliv úplná. Pravdou je, že střeva hrají v imunitním systému takříkajíc „první housle“, neboť poruchy imunity z 90% souvisí s právě se špatnou funkcí střeva. Sliznice tenkého střeva je složena z miniaturních výstupků - klků, ve kterých se tvoří protilátky tzv. imunoglobulíny. Střevo je osídleno různými druhy prospěšných mikroorganismů, které musí být v rovnováze. Jenže naše mnohdy špatná životospráva střevní imunitu často tuto rovnováhu ničí.

Ochrannou funkci má ale v podstatě každý tělesný orgán. To znamená, že imunitní systém je takříkajíc rozptýlen po celém těle. Na posilování imunity se přímo podílí rovněž lymfatický systém, který odvádí z těla škodlivé látky. Je tvořen orgány jako je slezina, krční a nosní mandle, brzlík a kostní dřeň. Zvláště významná je pro naši imunitu funkce brzlíku. Dozrávají zde tzv. T lymfocyty, buňky klíčové pro rozběhnutí imunitní reakce.

Z uvedeného jasně vyplývá závěr, že stav našeho imunitního systému je přímo úměrný stavu naší výživy, tj. v podstatě její kvality. Zde je největší kámen úrazu a trestuhodné procento lidí si to neuvědomuje nebo tuto skutečnost okázale ignoruje. Potraviny, které dnes leží na pultech supermarketů jsou sice krásně zabalené, avšak jejich kvalita daleko zaostává za krásou obalu. Ne že by byly nejedlé, to nikoliv. Problém je v tom, že jejich nutriční hodnota je velmi nízká až mizivá. Řečeno jinými slovy – neobsahují ani zlomek živin, které naše tělo potřebuje k tomu, aby správně fungovalo. Tělo má svoje mechanismy jak se nějakou dobu tomuto stavu bránit. Avšak trvá li příliš dlouho, tyto mechanismy začínají selhávat a malér je na světě. První z mechanismů, jehož sníženou funkci pocítíme okamžitě, je právě imunita. To je důvod proč je nezbytné ji upevňovat průběžně a preventivně o ni pečovat. A není to jenom o vitamínech, jak se snaží namlouvat nám média, přičemž jediný vitamín, který jsou schopna propagovat je vitamín C.

Podívejme se, které složky potravy, denně přijímané v nemalém množství snižují naši imunitu

Jednoduché sacharidy  - například rafinovaný cukr

Konzumace cukru přispívá k přemnožení plísní a kvasinek ve střevě. Lidské tělo ve skutečnosti rafinovaný cukr nepotřebuje, bohatě mu stačí cukr přírodní (laktóza, fruktóza, sacharidy) obsažený v běžné stravě. Ideální pro něj jsou tzv. složité sacharidy obsažené v cereáliích. Zde sice necítíme onu sladkou chuť, ale o co míň jsou sladké, o to prospěšnější jsou našemu tělu. Věřili byste, že jedním z takových sacharidů je bavlna? Ne, tu samozřejmě nikomu nevnucuji, uvádím to jenom jako příklad. Úplně postačí když snížíme konzumaci rafinovaného cukru a zvýšíme konzumaci celozrnných výrobků. A pozor. Nahrazovat standardní cukr umělými sladidly, pokud nejste diabetici, je naprosto kontraproduktivní. Zde není prostor pro to, abych zdůvodňoval proč, zkuste mi věřit.

Bílá pšeničná mouka

Bílá pšeničná mouka – to jsou pšeničná zrna zbavená slupky. Přitom právě v ní je obsaženo nejvíc tzv. mikroživin, tj. vitamínů a minerálních látek, které jsou nezbytné pro správné fungování různých tělesných orgánů, imunitní systém nevyjímaje. Bílá mouka vytváří na povrchu střeva jakýsi lepkavý povlak, který zabraňuje vstřebávání živin. Tímto způsobem negativně ovlivňuje naše zdraví. O něco lépe na tom je mouka žitná, ale obecně nejlepší je mouka špaldová nebo kukuřiční, případně rýžová.

Maso

I když je člověk všežravec a potřebuje k dodání nezbytných živin i živočišnou stravu, kterou maso je, je proces jeho trávení pro náš organismus velkou zátěží. Věděli jste, že maso setrvává v našem trávícím systému až 36 hodin? No a představte si, že uvaříte guláš, a teplý jej dáte do peřin a ponecháte ho tam 36 hodin. Představa, co tam poté uvidíte, není příliš lákavá. Něco podobného (působením mnoha různých látek, které v peřinách nejsou, je to však mnohem horší) máme v těle. Při trávení masa vznikají v těle tzv. puriny, jedy vznikající v procesu hniloby. Ať chceme či nikoliv, každá svalovina v okamžiku úmrtí jejího majitele v podstatě začíná zahnívat - je to zcela přirozený proces. Tyto látky podporují množení plísní v našem těle. Plísně se totiž puriny živí. Puriny se pak celkem bez problémů dostávají do krve, a jestli jíme maso dnes a denně, je jich moc a lymfatický systém je nestíhá z těla odplavovat. Neodplavené se ukládají v různých částech těla a máme zaděláno na problém.

Průmyslová úprava potravin

Těžko najdete v regálu supermarketu potravinu, která by nebyla průmyslově zpracovaná. Takovou potravinu najdete dnes pouze na vlastní zahrádce nebo na farmářských trzích. Aditiva nejrůznějšího určení (např. barviva, konzervanty apod.- obecně známá É-čka) jsou v převážné většině chemické látky, které jsou tělu cizí, a i když mnohé tělu přímo neškodí, rozhodně mu nejsou ku prospěchu.  Máte li možnost – vyhněte se jim a dejte přednost čerstvým potravinám. Váš imunitní systém se Vám odvděčí dobrou funkcí a bude Vás chránit před nejrůznějšími „vetřelci“

Imunitní systém je však systematicky oslabován i dalšími vlivy – například užíváním antibiotik, které zabíjí imunitě prospěšné mikroorganismy žijící ve střevech. Některá antibiotika jsou tak agresivní, že vyhlazují střevní klky a tím ničí schopnost zpracovávat některé potraviny a živiny. Při užívání antibiotik je proto vždy nutné užívat zároveň probiotika. Na tuto skutečnost Vás bohužel upozorní málokterý praktický lékař – takový nemusí ani děkovat a může v klidu odejít (například do Německa dělat sanitáře)

Doposud jsme mluvili téměř výhradně o stravě. Skutečnost je však daleko složitější, protože strava je pouze jedním z pilířů životního stylu. A životní styl jako celek má rozhodující vliv na imunitní systém. Vedle stravy je to i dostatek pohybu (pokud možno na čerstvém vzduchu), psychohygiena a zejména ochrana proti stresu a schopnost jej odbourávat, dostatek relaxace a regenerace a rovněž schopnost nepodléhat škodlivým návykům (kouření, alkohol, ponocování, tj. nedostatek spánku a jiné závislosti). To vše jsou faktory podílející se na úrovni obranyschopnosti našeho těla. Slabá imunita pak umožní, aby tělo podléhalo různým patogenům a toxinům a brána ke vzniku různých alergií, infekcí, ale i rakovinnému bujení je otevřená. Stojí Vám to za to? Domnívám se, že ne. Proto věnujte svojí imunitě alespoň stejnou pozornost a péči, jakou věnujete svému autu nebo pejskovi. O ty se častokrát staráme lépe než o sebe.

Ing. Vladimír Klescht

Potravinové doplňky v zimě

Víme už že potravinové doplňky jsou vhodné především jako prevence. Tato skutečnost je velmi často opomíjena a tak mnoho lidí považuje potravinové doplňky za léky (!), což je samozřejmě špatně. Je prokázáno, že nejlepším zdrojem vitamínů a minerálních látek jsou přírodní zdroje, tj. potrava. Dnes, kdy pulty supermarketů protékají potravinami, by se zdálo, že není třeba vůbec potravinové doplňky používat, ale není tomu tak, jelikož zejména u ovoce a zeleniny, kdy tyto jsou sklízeny ještě před svojí zralostí, jsou transportovány na velké vzdálenosti a posléze skladovány, je obsah vitamínů a minerálních látek v nich podstatně nižší než je proklamováno v různých výživových tabulkách. Rovněž je prokázáno, že dnes již není téměř možné ( a to dokonce při sebevětší snaze o zdravé stravování) dosáhnout optimálních hladin vitamínů a minerálních látek bez jejich suplementace, tj. doplňování potravinovými doplňky. Přesto však je nutné v první řadě tyto doplňovat stravou a pozor ! – nejenom ovocem a zeleninou (většina lidí je vlivem mediální masáže přesvědčená, že zdrojem vitamínů jsou pouze plody ovoce a zelenina. Když pohlédnete do výživových tabulek, zjistíte, že vitamíny se nachází i v potravinách, v nichž byste to vůbec nečekali. Je dostatečně známo, že zimní období je velmi náročné pro náš imunitní systém, který je výrazně podporován přítomností vitamínů – zejména vitamínu C, 

t.j. i v případě, že jíme doporučovaných 5 porcí čerstvého ovoce a zeleniny denně (mělo by to dát dohromady cca 600g), svému tělu a jeho imunitnímu systému uděláme pomyšlení tento vitamín doplníme formou potravinového doplňku. Správné fungování našeho těla (a jeho imunitního systému) v zimě není však jen otázkou vitamínu C. V zimě je potřeba dodat i více antioxidantů. Mezi ty patří nejen vitamin C, ale i vitamíny A, E a rovněž vitamíny skupiny B. Takže komu se nechce doplňovat každý vitamín zvlášť, může užívat některý z multivitamínových komplexů. 

Zde však doporučuji nehledět na cenu, protože ty levnější jsou téměř jistě syntetického původů, což např. u vitamínu C nevadí, ale u ostatních docela ano – nejsou natolik účinné. U těch dražších je předpoklad, že jsou přírodního původu.

Z přírodních zdrojů je na vitamín C opravdu bohaté ovoce, zejména citrusové plody a kiwi, ale i v domácím ovoci je ho dostatek – konkrétně v jablkách, černém rybízu, meruňkách. Že černý rybíz a meruňky v zimě neseženete? To je sice pravda, ale dostatek vitamínu se v nich zachová i při sušení nebo zamražení. Nebo můžete sáhnout po zelenině a to  v první řadě listové. Významným zdrojem vitamínu C je kysané zelí – je v něm dokonce víc tohoto vitamínu než v citrónu. Každopádně bychom měli dávat přednost ovoci a zelenině, které se rodí v našich zeměpisných šířkách. Tím neodsuzuji exotické ovoce a zeleninu, ale tyto bychom měli jíst více méně jenom jako pochutinu na zpestření stravy. Ne nadarmo odborníci přes výživu čím dál tím hlasitěji propagují zásadu „sezona – region“, tj. je třeba jíst právě to, co se urodí v dané sezoně v daném regionu. V zimě se toho u nás bohužel mnoho neurodí, ale naši předkové nebyli hloupí a objevili mnoho způsobů jak regionální produkty uchovat i na zimní období.

Přírodními antioxidanty zásobíme tělo pokud budeme užívat česnek (nikoliv však čínský, ale opět domácí provenience). Kdo se bojí zápachu z úst, může sáhnout po výtažcích, zpracovaných do formy tobolek. Velmi silným antioxidantem a je bylina Echinacea, která nesmírně blahodárně působí na náš imunitní systém tím, že jej podporuje a posiluje. Tu si může každý nasbírat a nasušit sám. Kdo si netroufá, má možnost ji užívat ve formě doplňků stravy.

Správná činnost různých orgánů našeho těla je nejenom v zimě (ale v zimě obzvlášť) závislá na dostatečném přísunu celé skupiny minerálů. Jedná se především o hořčík, vápník, selen a zinek. Důležitá je i hladina koenzymu Q10, 

který dodává buňkám energii. Přírodní zdroje uvedených minerálů je možné najít ZDE.

Pohříchu často se v zimě zapomíná na správný pitný režim. I v zimě je nutné jej dodržovat a vypít denně dostatečné množství tekutin (je to přibližně 3,5 – 4 dcl tekutin na 10 kg hmotnosti !). To je za standardní situace. Na horách při sportování je nutné toto množství zvýšit alespoň o 50% i když nepociťujeme žízeň. Na horách, zejména ve vyšších polohách je totiž sušší vzduch a lehce bychom se mohli dopracovat k dehydrataci. A pokud ne přímo k dehydrataci, tak minimálně pěkně potrápíme svoje ledviny. V zimě je nejideálnější pít různé čaje, protože většina z nich je obohacena o nějakou další látku – například zelený čajs Echinaceou, či mnoho jiných druhů čajů.

Pakliže i přes sebelepší prevenci najde u vás působiště nějaký virus (což se může stát) a budete se léčit antibiotiky, nezapomeňte si již před koncem jejich užívání a pak po ukončení léčby doplnit probiotika– což jsou látky, kterými se živí vaše střevní mikroflóra, která dostala antibiotiky pěkně zabrat. Proto je nutné ji co nejrychleji obnovit a toho docílíte právě doplněním probiotik.

Tak ať jste tuto i příští zimy zdraví zásluhou našich výrobků.

Ing. Vladimír Klescht

POTRAVINOVÉ DOPLŃKY - ano či ne?

 

        Jistě mi dáte za pravdu, že medicína je dnes na značně vysoké úrovni, avšak ani přesto není vždy dobré naslouchat všem současným oficiálním názorům lékařů podporovaným soustředěným tlakem farmaceutických firme. Stejně nedoporučuji naslouchat mýtům šířeným představiteli potravinářského průmyslu. Jedny i druhé se shodují v tom, že když se stravujeme „správně“ (což je nazýváno všeobecně tzv. vyváženou dietou), nepotřebujeme zvláštní přívod vitaminů, minerálů, stopových prvků apod. To je ovšem, bohužel, spíše než vědecký, postoj politicko-ekonomický. Přijmeme-li tyto názory, budeme žít ve stavu průměrně špatného zdraví, anebo, jak mnoho lékařů raději nazývá, ve stavu průměrně dobrého zdraví. To znamená, že budeme žít za „průměrných“ podmínek: budeme mít „průměrně“ často chřipku a jiné infekční nemoci, bolesti hlavy, únavu, onemocnění dásní, menstruační potíže, deprese, poruchy spánku, nadváhu, srdeční nemoci, rakovinu — to vše ale urychluje proces stárnutí a vede k „průměrně“ předčasným úmrtím. Kdo se chce s tímto stavem smířit, nic proti tomu. Naše stránky a stejně tak tento blog, mají za cíl sloužit lidem, kteří se s tím ním smířit nechtějí.

       Někteří lékaři zaujímají podivný postoj: sami užívají různé potravinové doplňky a přitom tvrdí, že pro doporučení svým pacientům chybí dostatek vědeckých podkladů. Můžeme tedy buď čekat, až nám tito lékaři doporučí to, co již sami užívají, nebo rozhodnutí o pozitivním ovlivnění vlastního zdraví učinit sami. Velmi málo lékařů považuje užívání potravinových doplňků za jednu z nejlepších prevencí proti onemocnění. Pro preventivní a léčebné vlivy potravinových doplňků přitom existuje ohromné množství vědeckých důkazů dokonce v lékařské literatuře. Situaci možná komplikuje i fakt, že lékařská veřejnost není dostatečně informována o výživě a významu potravinových doplňků se všemi dalšími souvislostmi, protože této problematice není věnována dostatečná pozornost při výuce ani postgraduální výchově. Stává se, že běžný občan zajímající se o problematiku výživy je informována v této oblasti lépe než jeho praktický lékař. Pozitivním faktem ale je, že poptávka po informacích z této oblasti pomalu vzrůstá a stále více lékařů se začíná zajímat o problematiku výživy a potravinových doplňků.
       Někteří oponenti tvrdí, že užívání potravinových doplňků vede jen ke tvorbě „drahé“ moči, protože většina podaných vitaminů je močí vylučována. To je ovšem zcela nesmyslné tvrzení, protože otázkou není konečný osud těchto látek, ale hlavně jejich vliv v době „pobytu“ v organismu, jejich vliv na orgány a tkáně, včetně močového systému. Studie a výsledky výzkumů jsou zcela nepochopitelně oponenty ignorovány. Je potřeba si uvědomit, že výživa s podporou potravinových doplňků je jen jednou ze součástí komplexní péče o vlastní zdraví. Samozřejmě sem patří také např. pohybová aktivita, relaxační metody, problematika stresu a jeho zvládnutí apod., prostě všechno co zahrnuje pojem WELLNESS.

     V současné době je známo asi 50 esenciálních živin (nezbytných, organismus není schopen je sám vytvořit a musí být dodány ve stravě): vitaminů, minerálů, esenciálních mastných kyselin a aminokyselin. V případě výrazného nedostatku těchto látek dochází k rozvoji známých nemocí, jako pelagra, beri-beri, kurděje apod. S těmito onemocněními se v současném industrializovaném světě nepotkáváme, výrazný nedostatek těchto esenciálních živin v podstatě neexistuje, ve stravě nějaké množství těchto látek vždy najdeme. Problémem je ovšem jiná skutečnost — v industrializované společnosti je potřeba těchto látek vyšší množství (stres, chemizace potravinového řetězce, ekologická situace apod.), na druhé straně ve stravě určité množství těchto nezbytných živin je vždy přítomno, což dostatečně brání v rozvoji nemocí z nedostatku (tzv. karenčních nemocí). Ale právě to v žádném případě neznamená, že jsme optimálně zdraví.

     Stav je možné charakterizovat tak, že sice máme nějaký přívod esenciálních živin, ale tento přívod je hraniční, takže stav našeho zdraví je také hraniční. Můžeme například přijímat dostatečné množství vitaminu C, které zabrání vzniku kurdějí, ale neznamená to optimální zdraví, to je optimální stav funkcí, které jsou závislé (kromě jiného) na vitaminu C, jako stav imunitního systému, cév, pojivových tkání, kloubů apod.
K tomu existuje množství tzv. podpůrných doplňkových potravinových faktorů, které sice nejsou esenciální, protože je organismus může vytvářet sám z jiných substancí, ale které hrají významnou roli v udržení zdravých životních funkcí. Jejich produkce vlastním organismem je mnohdy nedostatečná, vzhledem k potřebě a udržení optimálního zdraví, proto je také řadíme k potravinovým doplňkům. Také z důvodů, že jejich doplnění ke stravě může významně pozitivně ovlivnit zdravotní stav jak ve smyslu prevence, tak léčení některých onemocnění. Jedná se zejména o Coenzym Q-10, L-karnitin, g-linolenovou kyselinu, některé neesenciální aminokyseliny a množství dalších potravinových doplňků.
     Jinou velmi významnou skupinu neesenciálních potravinových doplňků tvoří bioflavonoidy s výraznou antioxidační kapacitou apod. Existuje další množství potravinových doplňků, jejich výčet by ale překročil rámec tohoto článku. Jen jednu poznámku: mnoho potravinových doplňků doznalo „uznání“ a byly, pro jejich nepopiratelné léčebné účinky, přeřazeny do skupiny léčiv; tím ovšem bylo rozhodování o jejich užívání přeřazeno od rozhodnutí vlastního do rukou poskytovatelů klasické léčebné péče (jako např. některé bioflavonoidy, kyselina alfa-lipoová, extrakt z Gingko biloba a mnoho dalších). Bohužel i přes tuto skutečnost jejich používání zdravotní pojišťovny nehradí. Je samozřejmě možné konstatovat, že není přirozené užívat potravinové doplňky. Potom ale zcela ignorujeme fakt, že strava v průmyslově vyspělých zemích neobsahuje dostatečná množství živin určujících kvalitu stravy, že sice netrpíme karenčními nemocemi na jedné straně, ale také nemáme optimální stav zdraví. Dále je ignorován nepopiratelný fakt podepřený množstvím vědeckých studií a prací prověřených praxí, že užívání potravinových doplňků zlepšuje stav zdraví, nehledě na jejich preventivní a léčebný efekt.
Mnoho potravinových doplňků, na rozdíl od některých léků, má významný vliv na zlepšení fyziologických funkcí organismu, zkvalitnění pochodů přeměny látek a ochranu organismu před nepříznivými vlivy stresových faktorů vnějšího prostředí.
     Je třeba si uvědomit, že nežijeme v čistém, přírodním prostředí, ale v prostředí uměle vytvořeném se všemi škodlivými vlivy s tímto faktem souvisejícími. Potravinové doplňky tak pomáhají ochraně před nepříznivými, ale těžko odvratitelnými vlivy přírodními i uměle vyvolanými.

Několik užitečných slov o pitném režimu (2. část)

Protože se nedá život trávit pouze o teplé Pí - vodě, jsou tu ještě další možnosti – rozmixovat na kaši ovoce, zeleninu či bylinky a dolít vodou (3 díly vody, 1 díl přídavku). V případě bylinek vodu pouze “ocukrujeme” – stačí lžička bylinek do sklenice vody. Doporučuji velmi slabé čaje, velmi slabý vinný střik, velmi slabou citronádu! A tak dál... Ale ke kávě, k normálně silnému čaji, k mléku – vždy přidávejme sklenku vody! Minerálky rozhodně nemůžeme pít každý den, byť mají optimální poměr minerálů. Jedná se většinou o minerály anorganické, které umí zpracovat rostliny (a víly), ale naše těla s tím již mají potíže. Koneckonců na anémii nikdo z nás necucá šrouby, ale u minerálek jsme natolik “masírováni” reklamou, že po nich saháme naprosto bez rozmyslu, dokonce ještě s pocitem, že děláme něco pro své zdraví! Je dobré si rovněž uvědomit, že na každou jinou tekutinu než je čistá voda, reaguje naše tělo jako na potravu, to jest zahájí okamžitě vylučování trávících enzymů, které se pustí do zpracovávání složek nacházejících se v ní.

Naše ledviny jsou schopny během hodiny zpracovat 300 – 350 ml vody, tzn. jeden větší hrnek. Pokud pijeme najednou více tekutiny, ledviny to nezvládají a močí odchází i tolik potřebné minerály, stopové prvky a vitamíny rozpustné ve vodě (těch je většina). Není tedy možné pít “do zásoby”. Rozdělíme si proto svou denní dávku tekutin do několika dílčích částí – a hlavně – pijeme přes den! Podle přírodou nastaveného biorytmu našeho těla je tzv. "čistící fáze" v době od 04.00 do 12.00 hod. Z toho logicky plyne, že největší porci tekutin bychom měli vypít v této době. Odborníci říkají, že až 2/3 vypočítaného množství. Velmi užitečné je zvyknout si na vypití 2 - 4 dcl vlažné vody hned ráno po probuzení na prázdný žaludek. Zpočátku to není nic příjemného, ale když si na to člověk zvykne, je to vynikající start do nového dne. Pro vylepšení chuti je možné do této ranní sklenice nakapat šťávu z půlky citónu – a máme hned i vitamínový efekt. Komu by se to nelíbilo může to zkusit s velmi naředěnou ovocnou šťávou.Ledviny jsou energeticky na vrcholu své funkce denně mezi 17. až 19. hodinou. Po této době zvolňují až do rána. Mezi pátou a sedmou ranní odpočívají. Pokud budeme hodně pít večer a během noci, škodíme si, namáháme ledviny a močový měchýř, a ty nám to mohou „pěkně spočítat“. Nejvíc pak škodí alkohol, hlavně mezi 21. a 23. hodinou, tedy v době, kdy se bohužel odehrává většina mejdanů.

V úvodu jsme si řekli o doporučeném množství tekutin vzhledem k váze. Toto množství vyloučíme během 24 hodin močí. Ovšem je tu ještě stolice, dech, pot a menstruační krev – tudy všudy rovněž z těla odchází voda. Takže ve vedru, při fyzické i psychické zátěži, při průjmovitých onemocněních, silné menstruaci, virózách a nachlazeních, během očistných programů (pozor, týká se to i psychoanalýzy!), ve větrném počasí, prostě vždy, když jste v zátěži, musíme pít ještě víc! Ale nic se nemá nepřehánět! Ostatně jíme li v dostatečném množství zeleninu a ovoce, polévky a sýry, můžete si je směle připsat na konto 1 litru vody denně přijaté v potravě.

Je užitečné vědět, že když se dostaví pocit žízně, je to signál těla o tom, že hladina tekutin poklesla o 2 %. Není dobré nechávat situaci dojít až sem a pravidelným pitím menších dávek jí předcházet. Filosof Plautus řekl kdysi: „Je hloupost kopat studnu, když hrdlo svírá žízeň“. Samozřejmě že to myslel obrazně, ale k povídání o pitném režimu se to víc než hodí, nemyslíte?

Ještě poznámka ohledně teploty přijímaných tekutin. Obecná představa, že tekutina musí být co nejchladnější a to zejména v horkých letních dnech, je velmi mylná a bohužel velmi masivně podporovaná reklamami, ve kterých se v nápoji "koupou" kostky ledu. Takový nápoj nás sice chvilkově zdánlivě jakoby osvěží , ale žízeň nám rozhodně neuhasí. Navíc jsme si řekli, že pít v momentě, kdy pociťujeme žízeň je více méně pozdě. Teplota nápoje by neměla být o mnoho nižší než je teplota našeho těla. Zahnání pocitu žízně není o pocitu chladu v ústech (byť je to sebevíc osvěžující), ale o doplnění tekutin. Navíc vypitím extrémně chladného nápoje utrpí náš organismus doslova šok, se kterým se musí vyrovnat, což jej samozřejmě zatěžuje. Tím samozřejmě nechci naprosto odsuzovat občasné pití chlazených nápojů, protože ač sám nepivař vím, že například teplé pivo není to "pravé ořechové", takže občasná konzumace zmíněného dobře chlazeného moku (nejlépe ze 7. schodu) po dobrém českém či moravském obědě (ač ne příliš zdravém - ale nebuďme asketi) nemůže být na škodu. Navíc, jak se dozvíme v kapitole o škodlivých návycích, pivo má i nemálo kladných stránek (což zaručeně potěší jeho milovníky) - při umírněné a rozumné konzumaci (což je naopak určitě nepotěší).

O kvalitě našeho pitného režimu vypovídá naše moč. Při zachováváni správného pitného režimu by měla být bez barvy (nanejvýš světlounce žlutá) a bez zápachu. Čím je moč tmavější a močení méně časté, tím víc tekutina se tělu nedostává. A pak chudáci ledviny – musí pracovat nasucho. Motor svého auta rovněž promazáváme a nenecháváme jej pracovat na sucho. Proč to ale děláme svým ledvinám, to je záhadou.

Avšak pozor ! - všeho s mírou platí i u vody. Zdálo by se, že kromě častého chození na malou stranu se nám po vypití velkého množství vody nemůže nic stát. Není to pravda - může. Přílišná hydratace může postupně (zejména v kombinaci s dietou chudou na soli a náročným cvičením) nabourat hladinu solí v krvi, což zpočátku pociťujeme jako projev únavy. V případě časté nebo dlouhodobé hydratace nakonec může nedostatek solí poškodit funkci zdravých buněk a může dojít až k upadnutí do kómatu. V kapitole o škodlivých návycích budeme hovořit o různých závislostech ("holismech") a věřte, že existuje i závislost na vodě - tzv. aquaholismus. Jedná se o psychiatrickou diagnózu označovanou jako psychogenní polydipsie.

Několik užitečných slov o pitném režimu (1. část)

Léto je bohužel nenávratně pryč a tak dny, kdy jsme byli okolnostmi nuceni jakž takž dodržovat pitný režim, jsou také minulostí. Právě v těchto dnech považuji za vhodné dát několik užitečných informací o pitném režimu, který rozhodně není letní sezónní záležitostí, nýbrž nedělitelnou součástí výživy a tím i životního stylu. Co to je voda, to všichni samozřejmě víme a většina tuší, že voda má pro život nezastupitelný význam - větší než potrava. Bez potravy je schopen člověk vydržet mnoho dní, ale bez vody začíná organismus již po několika hodinách křičet o pomoc a pokud se mu ji nedostane, tak kolabuje.  Bylo by nošením dříví do lesa přesvědčovat Vás, že pít je nutné, a příjem tekutin že je velmi zásadní záležitost pro kvalitu života. To dneska ví už snad dítě v první třídě základní školy. Tím ale naše znalosti o pití a pitném režimu bohužel většinou končí. Hanebná většina z nás nezná správnou odpověď na tři otázky a to:

1.     kolik pít

2.     co pít

3.     kdy a jak pít

Leckde (zejména v různých life-stylových časopisech pro ženy) se můžeme dočíst, že bychom měli denně vypít 2 - 3 litry tekutin. Avšak i zde je třeba mít na zřeteli, že to nelze "naordinovat" každému stejnou měrou. Je logické, že jinou potřebu tekutin bude mít křehká dívka vážící 50 kg a jinou hromotluk vážící dvakrát tolik. Množství tekutin, které je nutné vypít, závisí rovněž na několika dalších okolnostech. Těmi jsou vnitřní činitele, to jest věk, hmotnost, námaha, zdravotní stav a vnější činitele, kterými jsou teplota vzduchu, vlhkost, síla větru roční období a třeba i nadmořská výška ve které se právě nacházíme. Obecně je dobré si zapamatovat, že bychom měli vypít 0,35 - 0,4 l vody na 10 kg své tělesné hmotnosti. Existuje vzorec pro výpočet obecného příjmu tekutin, který se počítá v závislosti na váze. Svou váhu násobíme koeficientem 0,35 a výsledek označuje doporučenou denní dávku tekutin v litrech.

Příklad 1:

64 kg x 0,35 l = 2,24 litru tekutin denně.

Máme-li nadváhu, počítáme s optimální tabulkovou váhou a za každých 11 kg navíc připočteme k doporučenému množství tekutiny 0,25 l

Příklad 2:

Měřím 160 cm a vážím 96 kg. Pro tyto účely je plně dostačující, když od výšky odečtu 100 a výsledek považuji za optimální váhu (nebudeme se zabývat výpočtem BMI)

160 – 100 = 60 optimální váha

96 – 60 = 36 kg nadváhy

60 x 0,35 = 2,1 l tekutin denně jako základ

36 : 11 = 3 a kousek, tzn. že k základu připočteme 0,75 l (3 x 0,25) a za zbývající kousek ještě několik loků. Suma sumárum, měřím-li 160 cm a vážím-li 96 kg, musím během 24 hodin vypít 2,85 litru tekutiny a několik loků pro dobrou míru navíc.

I když se v posledních letech situace v mnohém zlepšila, stejně pijeme málo - zejména ženy a senioři zhusta postrádají pocit žízně. V takových případech je nutné se to prostě a jednoduše naučit. Je vhodné rozestavět kolem sebe lahve s vodou tak, abychom je měli neustále na očích, využít možnosti mobilu a každou hodinu si nechat doručit upozornění “napij se!”, nevycházet ven bez lahve, mít ji v autě a podobné "vychytávky". Senioři by měli pít hodně a nečiní tak. Většinou hraje podstatnou roli oslabený močový měchýř či problémy s prostatou, někdy i ztráta pocitu žízně. Pokud pitný režim tvrdohlavě odmítají, je možné doporučit stravu více tekutou (polévky), kašovitou, kompoty, pudinky a podobně.

Není důležité jenom to, kolik vypijeme, ale i co pijeme. Nikdy by nás nenapadlo umýt si obličej ve špinavé vodě z nádobí. Všechny své buňky ale “s láskou a péčí” promýváme “špinavou vodou” v podobě slazených čajů, kávy, džusu, coly, minerálky či rádoby multivitamínových nápojů.

Voda v našem těle má zcela specifickou krystalickou mřížku – stejná je buď v krvi a tělních tekutinách všech živých bytostí, nebo v ovoci, zelenině a rostlinách. Rovněž ji můžeme najít ve vodě přemrzlé či naopak velmi dlouho vařené, silně se jí blíží tzv. Pí - voda. Optimálním nápojem pro celý rok je teplá Pí - voda. Zní to možná lehce odpudivě, ale odpudivé to není, na pití teplé vody si zvyknete velmi snadno. V teplých měsících není nutné vodu ohřívat, stačí pokojová teplota. Dámy, je to nejlevnější a nejúčinnější zbraň proti vráskám, povolenému svalstvu, menstruačním i klimakterickým potížím (mimo jiné)! Pánové, oblast vašich “rodinných šperků” bude za teplou vodu u vytržení a odvděčí se vám kvalitní funkcí až do vysokého věku (týká se i potíží s prostatou a močovým měchýřem).

Pokračování příště.......................